Nataliin projev
Přemýšlela jsem o tom, co jsi (Maitreya) řekl o tom, že částicí lásky je graviton – ta samá částice, která se podílí na gravitaci – a o myšlence, že existuje částice spojená s láskou. Když přemýšlíme o světle, co vlastně světlo je? Světlo je něco fyzického. Může se chovat jako částice nebo jako vlna. Ale co je tma? Tma ve skutečnosti sama o sobě neexistuje. Je to prostě absence světla. Podobně můžeme uvažovat i o teple. Teplo je energie, ale chlad neexistuje jako něco samostatného. Chlad je absence tepla. Možná můžeme stejnou paralelu najít i u lásky. Co je nenávist a strach? Mohly by to být prostě absence lásky? Když si všimnete, že je v místnosti tma, můžete rozsvítit světlo. Stejně tak, když si všimnete negativních pocitů, jako je nenávist nebo strach, můžete rozsvítit lásku.
Maitréjův projev
U každého smyslu je pro člověka trochu obtížné pochopit, co je to světlo, foton – je to trochu složité. U zvuku je to jednodušší.
Když něco slyšíte, vstupuje vám do ucha něco? Nic. Vibrace. Co to tedy je? Vstupují vám do ucha nějaké částice hmoty? Absolutně nic. Nic, jen vibrace. Stejně tak začínáme objevovat, že světlo je vibrace, hudba je vibrace, všechno je vibrace, a vědci pomalu, pomalu objevují možnost, že i gravitace je vibrace.
Když Lotus zpívá, z jejích úst nevychází žádná částice, ale vytváří vibraci. A tato vibrace způsobuje, že se molekuly a atomy navzájem tlačí. Z Lotusina hrdla nevychází žádná molekula ani částice, ale vibrace v jejím hrdle tlačí některé částice. Tyto částice se nepohybují; vibrují. A přimějí vibrovat i další částici vedle nich, a tu další, a tu další. A tato vibrace se šíří od částice k částici až k mému uchu. A v uchu je blána, která vibruje, poháněná těmito částicemi.
Žádný zvuk není. Je tu jen vibrace. A mozek tuto vibraci vyhodnotí a řekne: „Aha, to je zvuk.“ Ale žádný zvuk není. Žádný skutečný zvuk není. Zvuk si vytváříme v mozku.
Souhlasím, a to, co jsi řekl o světle a tmě, je nádherné. Foton není jen částice; je to částice i vibrace. A naše oči tuto vibraci vnímají a nazývají ji světlem. A mozek podle počtu vibrací říká: „Ach, to je modrá, ach, to je zelená, ach, to je černá.““ Vše vytváří mozek. Do žádného z našich smyslů ve skutečnosti nic nevstupuje. Náš superpočítač interpretuje – podle úrovně vibrací – že tohle je tahle nota, do re mi fa sol la si do, nebo modrá či zelená. Je to jen mozek.
V tomto oceánu vibrací tedy existuje nekonečné množství vibrací. Vždy se k tomu vracejte.
Naše uši dokážou zachytit jen velmi omezený rozsah zvuků – od velmi vysokých po velmi nízké –, ale neexistuje žádný nejvyšší tón. Můžete jít výš než Lotus, třeba desetkrát výš, a to ještě není hranice. Existují vyšší zvuky, ale my je nevnímáme. A totéž platí pro nižší tóny. Můžete jít dolů až k nejnižšímu možnému tónu a nemůžete říct: „Tohle je nejnižší.“ Můžete to říct, ale mýlíte se, protože existují ještě nižší zvuky. Jak daleko sahají? Do nekonečna! Ale hloupý vědec může říct: „Tohle je nejnižší tón.“ Existuje nejnižší a ještě nižší – existuje však nějaký zvuk, který je nejnižší možný? Neexistuje. Nekonečno! Ale my to nedokážeme vnímat.
Sloni, zvířata, která miluji, vydávají tak nízké zvuky, že je nedokážeme slyšet. Přesto pomocí těchto zvuků komunikují. Stejně tak velryby v oceánu vydávají zvuky, které žádný člověk, ani s pomocí technologie, nedokáže vnímat. Říká se tomu infrazvuk. Na opačném konci spektra se tomu říká ultrazvuk. Ale neexistuje žádná hranice.
Rozhodli jsme se vnímat své okolí podle toho, co slyšíme. V tomto světě neustálých iluzí. Takže vše, co vidíš, slyšíš nebo se čeho dotýkáš, není tím, co si myslíš, že vidíš, čeho se dotýkáš nebo co slyšíš.
Nejkrásnější příklad, který často uvádím – víte, když se díváte na nádherný východ slunce, wow! – a slunce vychází z oceánu. Ne. Vycházelo z oceánu už před 8 minutami. Ale vibrace, kterou nazýváme světlem, potřebuje 8 minut, než k nám dorazí. Takže když vidíte slunce, vidíte jeho obraz tak, jak vypadalo před 8 minutami. Pokud byste chtěli vidět přesně ten okamžik, kdy slunce vychází – což lidským okem není možné –, a pokud by nějaký přístroj dokázal přesně zachytit moment, kdy slunce vychází z oceánu, bylo by to o 8 minut dříve, než to vidíme my. Pokud byste přesně zjistili, kde se slunce nachází v okamžiku, kdy ho vidíte vycházet, tam, kde se slunce skutečně nachází, je stále noc.
Museli byste tedy vyjít ven a podívat se na slunce, když je ještě úplně tma – teprve tam se slunce ve skutečnosti nachází. Ale zamyslete se nad tím: a co hvězdy? Světlo hvězd k nám nedorazí za 8 minut, ale může to trvat měsíce, roky, staletí. U některých hvězd, které vidíte, sledujete světlo, které vyzařovaly před tisíci lety. Nemůžete vidět světlo těchto hvězd tam, kde se nacházejí právě teď, protože se pohybují. A ta hvězda, kterou vidíte tady – vidíte ji tady, ale ve skutečnosti je tam. Je to úžasná práce astrofyziků, kteří vytvářejí přesný obraz vesmíru.
Abychom měli opravdu lepší přehled, nestačí jen měřit světlo. Používají tedy radioteleskopy, ale ani to nestačí. Nic nestačí.
Ještě jednou: jak už 50 let učím, kdybyste mohli vidět všechny hvězdy, celá obloha by byla bílá. Ani jediná světelná tečka, ale úplně bílá. Právě v tom stavu se vlastně nacházíme. Nemůžeme se však spoléhat na své smysly.
Uvědomujete si, do jaké míry žijeme ve světě iluzí? Už u něčeho tak jednoduchého, jako je východ slunce, to není pravda. A totéž platí pro všechno ostatní.
Musíme být pokorní a nespoléhat se na své smysly. Čemu můžeme věřit, ne abychom měřili, ale abychom pocítili nekonečno? Nadvědomí. Nadvědomí nevidí, neslyší, prostě je. A nadvědomí vám nikdy neposkytne žádné měřítko nekonečna. Protože nekonečno, ze své podstaty, nemá žádnou velikost. Kdybychom mohli nekonečno změřit, nebylo by to nekonečno.
Thank you, Natalia.
