Společně se smát je snadné, protože to děláme společně. Ale dělat to musíte sami.
Až se probudíte ve své ložnici, udělejte to samé. Protože společně z toho může vzniknout taková malá show. Děláte to, abyste patřili do skupiny. Ale skutečné štěstí najdete o samotě. Dokážete se smát tak, jak jste to právě udělali, každé ráno ve své ložnici? Prosím. To je to, na čem záleží. Ne před Maitreyou, když říkáte: „Podívejte, řídím se učením Raela a hlasitě se směju. Podívej, jaký jsem dobrý raelián.“ To není důležité.
Sami.
Štěstí si musíte vypěstovat uvnitř sebe. Usmívejte se sammi, bez zrcadla. Protože když se podíváte do zrcadla a usmějete se, usmíváte se sami na sebě – ne! Usmívejte se na nikoho, ani na zrcadlo. Probuďte se ve své posteli a usmívejte se.
Někteří lidé možná řeknou: „Ach, to je jen roztomilý trik.“ Vůbec ne. Jakmile se usmějete, v těle se začnou vylučovat hormony štěstí. Pokud jste velmi citliví – a ne každý je –, můžete to pocítit. Pokud předstíráte, že jste velmi negativní a smutní, s vážným a skleslým výrazem ve tváři, něco pocítíte. Protože se produkují negativní hormony. A když se usmějete, produkují se hormony štěstí.
Není to nic duchovního ani nadpřirozeného. Je to fyzická záležitost. Stačí se usmát, a pokud budete dávat pozor – jak řekl Buddha, pokud budete sami sebe pozorovat – můžete to pocítit. Mnoho lidí to nedokáže, protože nevěnují pozornost. Štěstí spočívá v tom, že věnujete pozornost tomu, co je uvnitř, i tomu, co je venku, ale hlavně tomu, co je uvnitř. Když se smějete sami, sami. Společně je to zábava. Můžete si udělat soutěž, kdo se směje nejhlasitěji. To je pro vnější svět. Ale sami…
Neodpovídejte mi. Smáli jste se někdy nahlas ve svém pokoji, když jste byli úplně sami? Neodpovídejte. Je velmi důležité začít den úsměvem – úsměvem pro sebe, bez zrcadla. Smát se bezdůvodně. Jestli někdo projde před vaší postelí a upadne, to není zajímavé. Sami a úplně bezdůvodně.
No, důvod tu je: být šťastný.
To je dostatečný důvod. Jde o produkci hormonů. Oxytocin se uvolňuje, když se usmíváte a když se smějete. Je to jakási „masturbace“ hormonů. Máte rádi masturbaci, ne? Tak to udělejte pro své hormony. Vytvářejí se všude, zejména v okolí srdce, v neuronech srdce. To je štěstí. A mimo sebe ho nenajdete.
„Ach, zítra je neděle. V jedenáct půjdu na Kontakt a budu šťastný.“ Ne. Zítra možná půjdu na Kontakt, ale tam nemohu být šťastnější, než jsem teď. Pokud jste při Kontaktu šťastnější, pak nejste skutečně šťastní. Vaše štěstí musí být všude stejné. Ne tím, že odjedete do jiné země, ne tím, že někoho potkáte, ne tím, že budete mít novou práci, ne tím, že budete mít nového partnera. Je to uvnitř.
Sám, ráno, ve své posteli, když se probudíte – to musí být ten okamžik naprostého štěstí. A zítra možná půjdu v jedenáct na Kontakt, ale to mě neudělá šťastnějším. Chodím sem, protože chci pomáhat Maitréjovi šířit Poselství. Chci cítit přítomnost Raeliánů. Chci cítit tu fantastickou dynamiku, kterou společně vytváříme. Ale ne proto, abych byl šťastnější.
„Ach, setkám se s Maitreyou, budu šťastný.“ Ne. Pokud jste velmi šťastní, když se se mnou setkáte, ale nešťastní, když mě opustíte, pak nejste skutečně šťastní. Můžete vnímat mé světlo, mou lásku, mnoho různých věcí, ale to by vás nemělo dělat šťastnějšími. Tak na tom pracujte. Je to velmi obtížné, protože musíte být svědky sami sebe.
Co se děje ve vašem životě? Devadesát procent toho, co se ve vašem životě děje, není zajímavé. Ale to, jak reagujete na to, co se ve vašem životě děje, to je zajímavé. Nic vás nemůže učinit šťastnějšími. Nic a nikdo. Ta hloupá iluze, která panuje po celé Zemi: „Pojedu na pouť do Mekky a najdu štěstí.“ „Pojedu do Tibetu, do kláštera v horách, a objevím štěstí.“ To jsou všechno iluze. Už sám, když se probudíš, musíš být na stejné úrovni jako Buddha.
Nepotřebujete žádné lidi. Nepotřebujete žádného guru ani učitele. Nepotřebujete žádného proroka. Nepotřebujete ani Elohim. Stačíte vám jen vy sami. Nejsem tu proto, abych vás učinil šťastnými. To nedokážu. I kdybych moc chtěl, nedokážu to. Neučím vás proto, abych vás učinil šťastnými, ale abych vám dal nástroje k tomu, abys si své štěstí vytvořili sami. Jak řekl Buddha: „Mohu tě dovést k horskému prameni, ale nemohu za tebe pít.“ To znamená, že tu práci musíte udělat sami. A existuje snad něco krásnějšího, než být nejvyššími vládci svého vlastního štěstí?
Ne Jahve. Ne Maitreya. Vy. Vy jste svými vlastními guru, svými vlastními proroky, svými vlastním průvodci. Tak do toho. Pociťte to.
A doufám, že nikdo, kdo přijde na schůzku v 11 hodin dopoledne, tam nebude šťastnější než předtím, než přišel. Nechci být příčinou vašeho štěstí. Můžete si číst časopisy, sledovat pornofilmy, dělat spoustu věcí. Ale je to jen iluze. Můžete jít na pláž a říct: „Ach, moře je tak krásné.“ Ale je ošklivé, pokud ve vás není štěstí.
Víte, kde se většina lidí rozhodne spáchat sebevraždu? Na plážích krásných tropických ostrovů, v nádherných letoviscích. Ne lidé, kteří žijí v ošklivých městech plných továren a hluku. Ne. Protože lidé, kteří žijí v ošklivých městech plných znečištění, sní o tom, že budou na pláži. Ale pokud mají tu smůlu, že vydělají spoustu peněz, koupí si dům na pláži. Pak sedí na písku před nádherným oceánem… a štěstí nikde. Je to strašné. Protože žijete svůj sen, ale ten sen vás nečiní šťastnými.
Štěstí musí vycházet zevnitř.
Vzpomínáte si na ten krásný příběh, který jsem vám vyprávěl o bohatém Američanovi, který chtěl najít štěstí? Letěl tedy první třídou do Tibetu, pronajal si auto s řidičem a vydal se do vesnice, kde měl údajně žít největší guru na světě. Dorazil do vesnice a uviděl budovu se symbolem tohoto guru. Před ní se rozprostíralo otevřené tržiště, spousta hluku, zvířata, křičící lidé… prostě vesnice. A on zamířil k té budově s myšlenkou: „Tam mi řeknou, jak se dostat do kláštera v horách.“
Vstoupil tedy do budovy a přivítal ho mnich. Řekl: „Chci přijmout učení od gurua…“ A mnich odpověděl: „To jsem já.“ „Kam máme jít, abychom se naučili učení?“ „Sem.“ „Můžu začít s meditací? Není to v horách? Je to tady, ve vesnici, uprostřed všeho toho hluku z trhu, zvířat, pobíhajících dětí a křičících lidí?“ „Ano. Je to tady.“
„Tak kdy začnu? Kdy mě začneš učit?“ A mnich odpověděl: „Teď.“ „Teď? Hned?“ „Tak tohle je první lekce. Poslouchej.“ „Posaď se.“ Muž se tedy posadil na podlahu a mnich odešel. Muž si pomyslel: „No dobře, vrátí se s nějakou knihou nebo tak…“ Hodina. Dvě hodiny. Nikdo se nevrátil. Nakonec se mnich vrátil a muž se zeptal: „Tak kdy mě začneš učit?“ „Posaď se.“ „Celý den?“ „Posaď se. Tohle je výuka. Věnuj pozornost sám sobě. Sleduj sám sebe.“ Potom ho mnich zavedl do malé místnosti. V té místnosti samozřejmě nebyl žádný telefon, žádné rádio, žádné knihy, nic. „Nebudeš spát. Nebudeš mluvit. To je vše.“
A ten muž tam zůstal celou noc, sám, bez ničeho. Začal pozorovat sám sebe. Všechny ty představy, které měl o tom, že dostane poučení od někoho, kdo mluví jako Maitréja… Ráno otevřel dveře. Mnich tam stál. „Co teď budeme dělat?“ „Posaď se.“
Jeden týden. Nic. Žádné jídlo.
Žádný pití.
Žádná hudba.
Žádný telefon.
Žádné knihy.
Žádné psaní.
Prostě se posaď.
Tento týdenní seminář stál deset tisíc dolarů – a to úplně zbytečně. Ten muž však po týdnu odešel s pláčem, protože to pochopil. Prostřednictvím nicoty se naučil pozorovat sám sebe. Tak na to vždycky myslím, když jdeme do Akademie štěstí. Proč plýtvám energií na učení? Mým snem je přivítat v Akademii štěstí každého a prostě říct: „Posaď se.“
Všechno je uvnitř.
Posaďte se a prostě buďte. Ani nemusíte říkat „buď“. Když sedíte v tichu, nezbývá vám nic jiného, než věnovat pozornost sami sobě. Zpočátku se vám v hlavě rozběhnou myšlenky:
„Kdy to začne?“
„Kdy se ten mnich vrátí?“
„Co budeme dělat zítra?“
Všechno je to jen myšlení. A nicota nic nevytváří. Nicota vám pomáhá pozorovat sama sebe. Je to jako rozdělat oheň venku. Přidáváte dřevo, další dřevo, ještě více dřeva, a oheň se stává krásným. Stejné je to s ohněm vašich myšlenek. Když už není žádné dřevo, oheň slábne a slábne, až najednou zmizí. Stejné je to s ohněm tvých myšlenek. Oheň vašich myšlenek vytváří opak štěstí, protože vás vytrhává z přítomného okamžiku.
Oheň je krásným příkladem, protože oheň existuje pouze v přítomném okamžiku. Dřevo hoří právě teď. A samotný oheň je téměř iluzí. Fyzicky se neděje nic zvláštního, a přesto oheň existuje. Přesně to se děje ve vašem mozku a ve vašem srdci.
Všichni si myslí, že myšlení probíhá pouze v mozku. Myšlení mozku je jed. Ale myšlení srdce je ještě silnější jed. Nejkrásnějším příkladem ohně srdce je žárlivost. Žárlivost je myšlení srdce. Váš partner se podívá na jiného muže nebo jinou ženu a okamžitě se objeví myšlenky. Ne tady, v mozku. Tady, v srdci.
„Proč ses na něj podíval?“ „Proč ses na ni podívala?“
Je to tak legrační, když to vidíš na vlastní oči. Víš, v extrémních případech žárlivosti, v tom, jak uvažuje srdce, někteří lidé vezmou zbraň a zabijí svého milence. Zabijí člověka, kterého milují. To je „la planète des cons“. „Miluju tě, tak tě zabiju.“ Prosím, ať mě někdo probudí, to se mi musí zdát. Ale děje se to každý den. Každý den. Žárlivost je hlas srdce. Potkáte někoho, pocítíte nadšení, a pak hlas srdce řekne: „Jsi můj.“ Proč?
Vy jste vy. Nepatříte nikomu. Nepatříte k žádnému národu. Nepatříte k žádnému náboženství. Nepatříte k žádnému jazyku. Máte svobodu volby. Svobodu být.
Jak můžete být?
To je těžké. Úsměvem. Když se usmíváte, usmíváte se vy, nikdo jiný. Kdo je v tom vašem úsměvu? Nikdo jiný. Jste to vy. Jste to zcela vy. Když se smějete, kdo se směje? Můžete smích odložit na později? Někdo vám řekne dobrý vtip: „Ach, úžasné! Budu se smát zítra ráno.“ Nikdy. Takže když se smějete a když se usmíváte, jste zcela v přítomném okamžiku. To znamená, že jste svědky sebe samých.
Takže prosím: Usmívejte se a smějte se hned po probuzení.
A nepřestávejte. Proč přestávat?
Děkuji.
