Chci vám říct, jaké mám štěstí, že vás znám, protože znát vás je pro mě opravdová čest.
Vzpomínám si, jak jsem obdržel Poselství od Elohim. Zpočátku to bylo jen Poselství: „Stvořili jsme tě v laboratoři. Postav velvyslanectví.“ Myslím, že to Poselství znáte. Doufám, že ano.
Ale já jsem byl jen člověk, člověk mezi lidmi, obyčejný člověk, na kterém nebylo nic výjimečného. A ten úkol mi připadal neuvěřitelný. Ne to poselství. To poselství jsem přijal bez problémů. Ale ten úkol, páni!
Představ si, že bys byl na mém místě 13. prosince 1973. „Objeď celý svět a šiř toto Poselství.“ Poselství? Žádný problém. Ale jet a šířit ho všude? To byl velký problém. Elohim věděli, že existujete, ale já ne.
Chápala jsem, že se najdou lidé, kteří se ke mně přidají, ano, ale netušil jsem, že vy existujete. Už jsem vám říkala, jak osamělý jsem se cítil. Představte si, že by se to stalo vám. Sám. Úplně sám. Nemůžeš o tom mluvit se svými přáteli, protože je to příliš. Ta Zpráva je pro mé přátele příliš.
A pak, jak víte, jsem vystoupil v televizi. Říkal jsem si: „No dobře, televize. Všichni uslyší to Poselství a uvidíme, kolik lidí se mi ozve.“ A byl jsem tak překvapený. Dostal jsem tisíce dopisů. Opravdu mě to překvapilo. Čekal jsem možná deset nebo dvacet lidí. Ale tisíce!
Tisíce.
Pošťák přinesl obrovské pytle plné dopisů. A jak někteří z vás vědí, na každý z nich jsem osobně odpověděl. Někteří z vás ty dopisy stále máte.
Protože pro mě to bylo neuvěřitelné. Neměl jsem žádný problém s tím, abych tomu Poselství porozuměl a přijal ho. Měl jsem ale potíže pochopit, proč mi tolik lidí chtělo pomoct. Opravdu jsem tomu nerozuměl. Když jsem viděl všechny ty dopisy, pomyslel jsem si: „Většina z nich musí být urážky.“ „Jsi blázen.“ „Jsi podvodník.“ „Není to pravda.“
Očekával jsem to nejhorší. Ano, pár takových dopisů tam bylo. Ale v devadesáti pěti procentech dopisů stálo: „Chceme ti pomoct.“ Byl jsem naprosto překvapený. A každému jsem odpověděl. Ale v té době jsem ještě nebyl tím guruem, učitelem a průvodcem na cestě k probuzení, jakým jsem dnes.
Zpočátku jsem prostě šířil Poselství. Byl jsem jen jeden z mnoha. „Dostal jsem Poselství a toto Poselství je pro vás.“ Trvalo to nějakou dobu, než došlo k druhému kontaktu, k druhému setkání, kdy mě přivedli na planetu věčného života.
A pak mě proměnili.
Ten pocit si pamatuji. Najednou, jakmile jsem si nasadil helmu, se všechno změnilo. Stal jsem se někým jiným. Je těžké ten pocit popsat. Jsi pořád sám sebou, ale najednou cítíš neuvěřitelnou sílu. Už jsem nebyl jen dalším mužem mezi muži.
Ty znalosti, ty neuvěřitelné znalosti, o které jsem se s vámi tolik let dělil v Akademiích štěstí, se najednou staly součástí mě samotného. Z úplně obyčejného člověka jsem se proměnil v učitele. Páni. Nevím, jestli někdo z vás zažil něco podobného. Možná po mnoha letech ve škole nebo na univerzitě, když konečně dostanete diplom a řeknete si: „Aha, teď už to vím.“
Ten pocit neznám, protože jsem nikdy nechodil na univerzitu. Ale u mě se to stalo okamžitě. Jako instantní káva. Instantní Buddha. Přesně tak. Jsem jako ramen nudle: Instantní Buddha. Najednou mi všechno došlo. Všechno. Místo toho, abych se ptal: „Jak mohu šířit Poselství?“ Místo toho, abych byl plachý a cítil se neschopný splnit Poslání: „Co mohu udělat?“
Okamžitě, v tu samou chvíli si vzpomínám na svou fyzickou reakci. Z: „Jsem prostý člověk.“ Na: „Vím všechno a budu toto učení šířit.“ „Zvládnu to.“ Je těžké to popsat. Možná je to jako když se z pulce stane žába. Nebo ještě krásněji, jako když se z housenky stane motýl. Ale z pokory dávám přednost žábě. Protože je to blíž mému jménu.
V japonštině zní „Rael“ trochu jako „kaeru“, což znamená žába. Takže se cítím jako žába. Jako žába, ale jako žába-učitelka.
A předal jsem vám jak Poselství, tak učení. Místo toho, abych se choval jako papoušek a donekonečna opakoval stále stejné Poselství, najednou jsem vás potkal. A u každého nového raeliána jsem mohl vidět, jak moc Poselství změnilo váš život.
Představte si, jací byste byli, kdybyste neobjevili Poselství. Poselství vám změnilo život. Změnilo všechno. Ale já jsem vás nezměnil. Falešný guru nebo falešný prorok vá chce změnit. Já jsem vás však nikdy změnit nechtěl. Chtěl jsem vám pomoci být sami sebou. Když jsem potkal Lotus, chtěl jsem, aby Lotus byla více Lotus. Chtěl jsem, aby Tony byl více Tony. Chtěl jsem, aby Shizue byla více Shizue. Nechtěl jsem ji změnit. A není mezi vámi ani jeden, koho bych se pokusil změnit.
Lidé, kteří nejsou raeliány, však vnímají guru nebo učitele jako někoho, kdo mění lidi. Tak si to představují. Domnívají se, že vás všechny manipuluji, abych z vás udělal raeliány. Věří, že lidem provádím vymývání mozků. Pravda, skutečná pravda, je, že už od samého začátku, v Akademii štěstí, jsem vám říkal: „Udělejte to sami. Vymyjte si svůj mozek sami.“
Pokud se nemyješ, je to trochu nepříjemné – ne pro tebe, ale pro lidi kolem tebe. Ale pokud si nečistíš hlavu, je to úplně stejné, jen ještě horší. Pokud si nečistíš hlavu, trpí tím všichni. To je právě ten problém, který dnes na této planetě panuje – je to „la planète des cons“.
Nikdo si nemyje mozek. Všichni smrdí. A já vás učím: umývejte si mozek. Ne jen jednou. Každý den. Každý den. Probuďte se a zpochybňujte sami sebe. Zpochybňujte svět. Jinými slovy, buďte sami sebou. To je to, co učím už téměř padesát let. A když se podívám na Shizue, na Tonyho nebo na kohokoli z vás, mám pocit, že Shizue je více Shizue než tehdy, když jsem ji poprvé potkal. François-Yves je více François-Yves než tehdy, když jsem ho poprvé potkal.
To je to, na co jsem hrdý: pomáhat vám, abyste si pomohli sami.
Proto jsem vám řekl, jak jsem hrdý na to, že s vámi mohu být. Ne proto, že jsem učitel. Cílem každého skutečného učitele je vidět, jak se jeho žáci stávají lepšími než on sám.
Na Zemi nejsem věčný. Myslím, že brzy zemřu. Ale největší radost mi dělá pocit, že když zmizím, najdete za mě náhradu. Nevím, kdo se stane vůdcem. Na tom nezáleží. Důležité je, že mnoho z vás je toho schopno.
Položte si tuto otázku: Kdybych dnes v noci zemřel – neříkám, že se to stane, ale kdybych zemřel dnes v noci, příští neděli, budete tu stále? Budete? To je ta otázka. Nebo sem chodíte jen proto, že Maitreya žije? Doufám, že po mém odchodu bude Raelianů ještě víc. To je mé nejvroucnější přání.
Moje nejdůležitější přání.
A já budu sledovat. Budu se dívat shora. Přeji vám krásnou věčnost na Zemi. A přeji si, abyste se také stali učiteli. Nejen učiteli Poselství. Nejen učiteli, kteří říkají: „Elohim stvořili život, bla bla bla, postavte velvyslanectví.“ Ne.
Učitelé lásky. Učitelé, kteří pomáhají ostatním lidem být lepšími, než jsou oni sami. To je láska. A vy to můžete dělat každý den.
Mám pro vás malé cvičení. Můžete začít dnes nebo zítra. Koho dnes povznesete? Každý den byste měli povznést alespoň jednoho člověka. Nemusí to být nutně tím, že ho naučíte meditovat. Může to být něco tak jednoduchého, jako zavázat tkaničku slečně, servírce nebo komukoli jinému.
It can be making somebody smile. Any little thing. It can even be a police officer stopping your car. I did that many times. Many times, the police stopped me because I was driving too fast. People usually react with anger. I spoke to them kindly. And immediately I raised their level of happiness. “I know you are doing your job, and that is all. I have no hostility toward you.” Some of them started to cry. Because they are used to people reacting angrily: “Why are you stopping me?” But it is their job. It is how they put food on the table for their children. To feel that I understood who they were was a great shock for them.
Další vtipná historka – jak víte, rád vám vyprávím vtipné příběhy. Když jsem byl ještě „nováček v Japonsku“ a poprvé přijel do Šindžuku, vešel jsem do jednoho obchodu. U vchodu stála žena a vítala zákazníky. To byl šok. Ve Francii vás totiž v obchodě nikdo nevítá. Někdy si dokonce musíte zavolat někoho, kdo vám pomůže, a nikdo se na vás ani nepodívá.
To byl ale šok! Ta roztomilá žena se uklonila a řekla: „Irasshaimase!“ Zeptal jsem se: „Co to řekla?“ Byl jsem s někým, kdo uměl japonsky. „Řekla: ‚Vítejte.‘“ Pro vás je to normální. Pro Francouze je to šok. „Vítejte!“ Ještě jsem nic nekoupil! Kdybych dal peníze, tak jo, ale ne. Stačilo jen vejít do obchodu.
Bylo to tak příjemné, že jsem vyšel ven a zase vešel dovnitř. „Irasshaimase!“ Pak jsem vyšel ven a zase se vrátil. „Irasshaimase!“ Zopakoval jsem to třikrát. Byl to úžasný pocit. A ona byla samozřejmě překvapená. Když jsem to udělal potřetí, nemohla se přestat smát. A podařilo se mi někoho potěšit.
Místo toho, aby byla „robotem na Irasshaimase“, stala se člověkem, který dělal to, co dělal, s radostí. Proto v každém detailu svého života zvyšuj štěstí ostatních lidí. Prostřednictvím maličkostí. Zavázáním tkaničky. Úsměvem. Tyto maličkosti promění váš život v Akademii štěstí, kde jste vy tím guruem. Protože jím jste. A já jsem na vás velmi pyšný.
Děkuji, Elohim.
Jsme v přítomnosti. Je teď. Právě teď je nejkrásnější okamžik vašeho života. Ať se stane cokoli, ať vás potká cokoli dobrého či špatného, vždy si uvědomujte: Právě teď je nejkrásnější okamžik mého života. Uchovejte si to ve svém srdci. Protože skutečná inteligence a nadvědomí nesídlí v mozku. Srdce je plné neuronů. A ty jsou mnohem důležitější než neurony v mozku. Mozek je pevný disk vašeho počítače. Ukládá minulost a veškeré informace. Ale vědomí, předvědomí, je v srdci.
Co je přítomnost? Přítomnost je nadvědomí. Přítomnost je bránou do nekonečna.
A ještě jedna věc, než odejdu.
Dnes jste to vy. Zítra budeš někdo jiný. Zamyslete se nad tím. Pokud využíváte své nadvědomí, neustále se měníte. Nečekejte, že zůstanete navždy stejní. To bylo také učení Buddhy. Nic není trvalé. Včetně vás samotných.
A to vám pomůže růst ještě víc.
Dnes jsem to já. Ale zítra…
Co budu „já“?
