Je čas pozdravit Elohim. „Ahoj!“
To je v podstatě vše, co ten kontakt znamená. Je to prostě pozdrav. Není to nic složitého. Není třeba se nad tím příliš zamýšlet.
Prostě: „Ahoj! Jsem tady, k vašim službám, šířím vaši lásku, přijímám vaši lásku, jsem láska.“ To je vše.
……
Pamatujete si na Poselství? Síla jednoho mozku, jedné bytosti, je obrovská. Ale síla mnoha mozků dohromady je nekonečná. A přesně o tom je Kontakt. Je to jako příval lásky přicházející od lidí z celého světa.
A když budete dávat pozor, na oplátku se z nebe snese sprška lásky.
Žijeme v úžasné době. Dá se dokonce říci, že jsme již vstoupili do éry singularity. Počet objevů, k nimž dochází každý den, je neuvěřitelný. Pokud sledujete zprávy, zejména ty vědecké, ať už na internetu nebo jinde, je to každý den úžasné. Zejména v zemích, které kladou důraz na vědu.
Je tu jedna země, která se od ostatních výrazně liší. Zatímco téměř každá země na Zemi upřednostňuje Mamona, boha peněz, kapitalismus, peníze, moc a armádu… jedna země dává přednost vědě. A máte štěstí, že se nachází v Asii.
Čína.
Čína v současné době přichází s neuvěřitelným množstvím vědeckých objevů. Dříve to byla Amerika. Dnes je Amerika ve srovnání s ní pouhým trpaslíkem. V loňském roce Čína zaregistrovala desetkrát více vědeckých patentů než Amerika. Desetkrát více.
Amerika investuje do zbraní. Jejich vlaky stále vypadají jako vlaky z Divokého západu. Skoro jako parní vlaky. „Ši-ši… ši-ši…“ Železniční stanice v Americe vypadají, jako by patřily do minulého století. Ne… do předminulého století.
Čína právě otestovala nový vlak, který díky magnetické levitaci dosahuje rychlosti srovnatelné s letadlem. A to jsme ještě nedávno byli tak hrdí na vlaky jedoucí rychlostí 300 nebo 400 km/h. Nový čínský vlak dosahuje rychlosti 700 km/h. To je stejná rychlost jako u mnoha letadel. A to je vlak!
A je to stejné ve všech oborech: v medicíně, astronomii, genetice, prostě ve všem.
Dnes tedy můžeme říci, že Čína se stala jednou z největších nadějí lidstva, zatímco ostatní země se i nadále upínají k vojenské síle. Ty jsou země třetího světa. Podívejte se na ulice Los Angeles, New Yorku, Washingtonu… Jsou plné lidí bez domova.
Čína? Ne. Každý má co jíst. Každý má kde spát. To se děje právě teď.
A úroveň výzkumu… Blížíme se k singularitě. To znamená, že díky vědě objevujeme úplně všechno. Tento týden mě nadchl nový objev. Fantastická zpráva. Žádná média o tom neinformovala. Přitom to zcela potvrzuje naše učení. Je to naprosto úžasné.
Neurovědec, tedy vědec zabývající se studiem mozku, k svému neuvěřitelnému překvapení potkal muže, který vedl zcela normální život. Měl rodinu. Měl práci. Vše bylo naprosto normální. Poté mu provedli sken hlavy. Žádný mozek. Žádný mozek. Nic. Ani kousek. Nic než tekutina. A přesto vede naprosto normální život.
Co jsem vás to učil? Že nejdůležitější neurony jsou v srdci. Ne v hlavě. Hlava je naprosto k ničemu. Je jako pevný disk vašeho počítače. Ukládá vzpomínky. Minulost. Ale tento šťastný člověk, který nemá mozek, žije neustále v meditaci. Žádné emocionální bouře. Žádné zbytečné reakce. Odtažitost. Skutečný Buddha. A šťastný člověk.
Doufám tedy, že jednoho dne bude možné mozek prostě odstranit! Nyní máme vědecké důkazy o tom, že mozek nepotřebujeme.
Páni!
Poprvé objevili muže, který vede zcela normální život… bez mozku.
Zhluboka se nadechněte. Nemyslete. Cítěte. Uvědomte si, že možná tohle [hlava]… …není to podstatné. Důležité je tohle [srdce]: láska. Láska vychází z neuronů srdce. Nadvědomí je v srdci, ne v mozku. A všichni ho máme. Ale když se nutíme přemýšlet, přestáváme používat srdce. Když šíříme lásku, lásku Elohim, používáme srdce.
Takže když chcete během nedělního kontaktu vyjádřit svou lásku Elohim… nemyslete na Elohim. Vnímejte Elohim. Vnímejte je. Oni vnímají vás. Oni na vás nemyslí. Elohim jsou jako malé děti, neustále si hrají. Vůbec nejsou vážní. Když jsem s nimi byl, připadal jsem si, jako bych byl ve školce. Pořád vtipkují. Skáčou. Hrají si. Tančí. Nejsou to vážní bohové. A stvořili nás ke svému obrazu. Jsme tedy stejní.
Dřív, když jsem to říkal, mě nikdo neposlouchal. Ale teď jsme našli tohohle muže bez mozku. Není postižený. Nemá mentální poruchu. Řídí auto. Chodí do práce. Stará se o svou rodinu… bez mozku.
Tak přestaňte používat tohle [hlavu]… a začněte používat tohle. Srdce. A přesně to každý den procvičujete. Akademie štěstí brzy začne. Co je Akademie štěstí? Trénink srdce. Prostřednictvím meditace. Prostřednictvím bytí. Prostřednictvím setkávání s novými lidmi. Kdo jsi? „Ach, jsem učitel.“ „Jsem inženýr.“ Skutečná otázka nezní: „Kdo jsi?“ Skutečná otázka zní: „Jsi?“
Tento týden jsme se dívali na fantastický film. Všem vám ho doporučuji. Jmenuje se Detachment. Není to novinka. Možná je to už deset let. Patnáct? Dokonale vystihuje problém lidstva. Kde nikdo není. Lidé žijí své životy… Osm miliard lidí na Zemi. Osm miliard! Žijí. Ale co to vlastně znamená žít? Probuďte se. Jdou do práce. Vrátí se domů. Spí. Náměšíčníci. To je krásné slovo: žijí… ale neexistují. Nejkrásnější část filmu ukazuje lidi, kteří žijí bok po boku v tom, co v Naha popisuji jako „kuřecí kurníky“… nebo králíkárny. Vidíte dálnice plné aut. Všichni někam jedou. Ale ve skutečnosti… nikam nejedou. Jsou jako roboti. Žijí… ale nikdo z nich není.
Proto se lidí, když je potkám, neptám: „Jak se máš?“, ale ptám se: „Jsi tu?“ Je tam někdo? Sleduje tě někdo?
Ve filmu vystupuje učitel. Jeho žáci se na něj nikdy nedívají. Neposlouchají ho. Pro ně jako by neexistoval. Potom se vrátí do svého bytu. Jeho žena sleduje televizi… nebo se dívá do telefonu. Ani se na něj nikdy nepodívá. Je úplně sám. Všichni lidé na Zemi… žijí, ale neexistují. Abys existoval, potřebuješ někoho, kdo se na tebe usmívá. Oči, které se ti dívají do očí. Někoho, kdo s tebou dýchá. Ruku, která se dotýká tvé ruky.
Já jsem tady. Ty jsi tady. My jsme tady. To je to, co lidé potřebují.
A tenhle muž je tak zoufalý, že každý den, když skončí škola, jde před školu. Je tam plot – pro mě ta nejkrásnější část filmu. Víte, drátěný plot, jako ty kolem kurníku. Drží se ho jedním prstem a zůstává tam dlouho. Pak jednoho dne přijde učitel, který prozřel. Postaví se před něj. Nic neříká. Prostě se mu dívá do očí. Ten muž je tak překvapený, že se zeptá: „Vidíte mě?“ „Vidíte mě?“ „Ano. Vidím vás.“ A to mu změnilo život. Konečně ho někdo viděl. „Vidíte mě?“ „Vidím vás.“
Je to tak jednoduché. Není třeba používat mozek. Není třeba přemýšlet. Vidím tě. Ty vidíš mě. Stáváme se jedním. Najednou začnu existovat, protože se vidím odrážet v tvých očích. Doporučuji ti, abys si tenhle film pustil. Najdeš ho na internetu. Ještě jednou, název je „Detachment“, což je součást Buddhova učení: nebýt připoután. Odpoutanost.
Díváš se na život a cítíš.
Jsi naživu?
Jsi naživu?
Existuješ?
Vidíš mě?
„Vidím tě.“
A právě proto chodíme na nedělní ranní setkání: Abychom se viděli. Abychom se navzájem vnímali. Abychom pocítili, že existujeme. A Elohim se na vás dívají. Vnímají vás.
Posílají ti vzkaz: „Vidíme tě.“ Vidíš nás? Vidíš Elohim? Stačí vzhlédnout a říct: „Páni!“ Pamatuješ si tu modlitbu? „Elohim, vím, že někde jste. Nevidím vás, ale cítím vás.“ Pamatuješ si ji z té knihy? Je tak důležité tuto modlitbu pronášet každý den, abys zůstal ve spojení.
Mám rád angličtinu. Existuje v ní výraz, který krásně vystihuje něco, co nevyžaduje žádné přemýšlení, protože to prostě tak je. Říká se: „It’s a no-brainer.“ Angličtina je fantastická. „It’s a no-brainer.“ Znamená to, že o tom nemusíte přemýšlet. Je to jasné.
Tak přestaň používat mozek. A používej srdce.
Děkuji.
The full movie: https://www.youtube.com/watch?v=hJp_51aKJs0
